Lesní mlýn, nacházející se v Tromenských lesích, je prvním (a nejvyšším) mlýnem na Starém pstruhovém potoce, který stojí v malebném údolí. Mírný svah nad ním, známý jako Viniční vrch, je spojen s dávnou tradicí pěstování vína, i když tuto skutečnost nelze historicky potvrdit.

Původní název Lesní mlýn (Waldmühle) byl později zaměněn za „mlýn Pod vinicí“ – Podviniční, jak uvádí autor J. Sklenář ve své knize Sedm mlýnů na Starém potoce.

Tento mlýn je velmi starý, a i když není přesně datováno, kdy byl založen, je jisté, že existoval dávno před vznikem osady, která byla později známá svou výrobou skla.

První písemné zmínky o mlýnu pocházejí až z roku 1651, kdy je mlýn uveden v Soupisu poddaných na panství Švamberk. V té době zde mlel mlynář Mathesz Hlawatsch (Hlaváč). Během svého dlouhého života se zde vystřídalo přibližně 14 generací mlynářských rodin, většinou spřízněných. Podle německé kroniky byl posledním majitelem mlýna Franz Siegrt, přičemž osud posledního mlynářského syna Aloise Pothorného (cca 1900) zůstává neznámý.

Kolem roku 1700 došlo v okolí mlýna k masivnímu kácení lesů, což vedlo k založení sklářské hutě a pozdějšímu vzniku osady.

V roce 1770, kdy bylo zavedeno číslování domů, byl mlýn označen popisným číslem 6. Mlýn byl poháněn vodou ze Starého pstruhového potoka, která byla přiváděna náhonem. Na konci náhonu byl postaven práh, který umožňoval převádění vody i v době, kdy mlýn nebyl v provozu.

Mletí na tomto mlýně bylo ukončeno v roce 1943. Po roce 1945 mlýn již nesloužil k mletí, ale stal se zemědělskou usedlostí, která později sloužila k rekreaci.

Dnes je mlýn opět trvale osídlen a slouží jako malý penzion.

(Čerpáno z: Náš domov, strana 221, autor Sylva Šauerová)